Balíček hracích karet
Hrací karta je list papíru s obrázkem, který se používá při hře
karetních her. Hrací karty se používají v sadách. Každá karta v sadě
má svoji barvu a hodnotu.
Do Evropy přes Itálii a Španělsko karetní hry přinesli zřejmě Saracéni pod označením naibbe. Písemný zdroj o popularitě hry se objevuje v roce 1376, kdy vyhláškou 23. května město Florencie hru zakazuje pod hrozbou přísného potrestání. Později hru v karty přísně odsuzovala i katolická církev.
Každá karetní hra vyžaduje určitou karetní sadu, především pokud jde o počet karet v sadě a uspořádání hodnot. Přestože na celém světě existuje celá řada karetních listů, většina z nich je svázána jen s určitou zemí či lokalitou. Karetních sad, které dosáhly celosvětové proslulosti, je jen několik a v zásadě všechny vycházejí ze stejného schématu (4 barvy a 8-14 hodnot s určenou hierarchií). Karetní sady lze v zásadě rozdělit podle jejich původu nebo podle počtu a hierarchie listů v sadě, přičemž oba způsoby rozdělení se překrývají.
Podle původu jsou nejproslulejší karty francouzského typu, z nichž se vytvářejí whistové, rummy a kanastové sady. Druhé v pořadí jsou v tomto směru karty španělského typu, se kterými se dodnes setkáme v zemích, které byly pod španělským či portugalským vlivem. Od francouzských se liší názvy hodnot a barev, ale uspořádání je v zásadě stejné.
Pro střední Evropu jsou typické karty německého typu, které tvoří mariášovou sadu. V Česku se německé karty zpravidla označují jako mariášky nebo na prší. Setkáme se s nimi v České republice, Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku na Slovensku a místně i v některých dalších zemích. V nejtypičtější výtvarné verzi, kterou namaloval kolem roku 1837 maďarský malíř József Schneider a v upravené podobě je začala produkovat vídeňská firma Ferdinanda Piatnika kolem roku 1848, jsou na esech vyobrazeny alegorie ročních období a na kartách svršků a spodků postavy z dramatu Friedricha Schillera Vilém Tell (včetně Tella samotného, který je namalován na kartě žaludského svrška) - v původní Schneiderově verzi byly pojmenovány jako postavy z maďarské historie, ty ale nebyly schváleny z důvodů cenzury a proto byly pro distribuci změněny. Na ostatních kartách jsou zobrazeny různé přírodní a historické motivy.
Nejstarším typem karetního
listu na evropském kontinentu jsou karty italské. Svého času byly
rozšířené po celé Evropě, ale postupně své dominantní postavení
ztrácely a dnes se s nimi setkáme jen v Itálii a několika málo přilehlých
oblastech (jih Rakouska). Jejich uspořádání je opět podobné jako u
francouzského typu. To se ovšem týká jen klasických karetních her.
Italská symbolika se udržela a je dodnes používána na tarokových kartách
sloužících k předpovídání osudu - tzv. tarot. Tarokové karty
přibírají do sady několik dalších speciálních figur.
Běžná hrací karta je nejčastěji obdélný list tuhého papíru s oblými rohy o výšce asi 10 cm a zhruba poloviční šířce, přičemž rubová strana bývá u všech karet stejná, na lícní straně se nacházejí obrázky a symboly, podle nichž se určuje barva a hodnota karty. Nicméně mnohé karetní sady se v některých ohledech odlišují:
Karty bývají nejčastěji rozděleny do 4 barev a 8-14 hodnot. Barvu karty označují speciální symboly, hodnota karta je vyjádřena vyobrazením, počtem symbolů a číslem nebo písmenem - hodnoty se ještě rozdělují na čísla a figury.
Kromě běžných karetních sad existuje celá řada jiných společenských her, která využívá speciálních karetních sad. Na rozdíl od běžných hracích karet je zpravidla lze využít pouze k jediné konkrétní hře. Některé takové hry se hrají pouze s hracími kartami, jiné využívají i další pomůcky, jako hrací desku, žetony, figurky atd.
Vedle toho existují i karty, které ke hraní neslouží vůbec - jsou to především věštecké karty (tarot) a sběratelské karty.